Kořeny
Není náhodou, že práce Blanky Valchářové úzce souvisí s tím, co se v
atmosféře pražské akademie odehrálo po sametové revoluci roku
1989. Zatímco v první polovině tohoto století bylo umění unášeno
prudkým proudem avantgardního modernismu, lze zhruba od 60. let
pozorovat zásadní změnu. Začíná se hovořit o zásadní změně celého
životního vzoru druhé poloviny dvacátého století. V této souvislosti
umění začíná být chápáno v rozsahu své mnohotvárné, pluralitní šíře,
začíná se hovořit o umění postmoderním. Tento proces přináší i zcela
překvapivou novou úlohu mnohokrát odepisovaného média - malby. Někteří
umělci se záměrně obracejí hluboko do minulosti, aby se znovu, po půl
století půstu, inspirovali jedinečnou a zcela specifickou tradicí
evropského umění a tak se spíše než originalita hledá ztracená
návaznost. Také na Akademii výtvarných umění bylo nutné změnit
dosavadní jednosměrně pěstovaný trend silně pokleslé produkce pozdního
totalitarismu. Proto po Sametové revoluci roku 1989, bylo na půdě
pražské Akademie zřízeno nebývalé množství pluralitně fungujících škol
s dosud neobvyklou šíří názorového spektra. Na jednom z vyhrocených
křídel tohoto názorového rozpětí byl zřízen i speciální ateliér
klasických malířských technik, jehož úkolem je zapojení zapomenutých
procesů do současné malby.
Technika
Blanka Valchářová patřila k prvním studentům, kteří se dokázali v nové
situaci dobře orientovat. Brzy si vypracovala precizní
systém zobrazující malby, jehož kořeny lze hledat v aplikaci
renesančního a barokního principu, či jejich manýristických odnoží. Je
potřebné hned v úvodu říci, že Blanka Valchářová neuvázla v pasti
staromistrovské fascinace. Tyto tvárné prostředky již od počátku
dokázala zhodnotit pro potřeby současného umění.
Východiska a projekce
Její smysl pro význam detailu ji přivedl k
hyperrealistické orientaci malby. Podobně jako řada amerických autorů
se postupně snaží tuto fázi rozvinout do nové dimenze. Děje se tak
zejména ve dvou rovinách, v prvním cyklu portrétů představitelů
současných společenských typů, kde akcentuje ve výběru a v dodržování
přísné koncepce své sociální cítění. Takový postoj ale už překračuje
rámec chladného přístupu hyperrealistů. Již zde je možné si povšimnout
specifického rysu prací Blanky Valchářové, který se později stal ještě
charakterističtějším. Je to krátký stav úžasu a ztrnutí nad přísným
tvarem reality, jakéhosi paradoxního ikono-grafického zachycení něčeho,
co předem jako zobecnění nefungovalo. Současně se smyslem pro
důležitost pravdivého detailu v organismu výtvarného díla (který brání
autorce ve sklouznutí k obecně oblíbenému uměleckému stylismu) se u
Blanky Valchářové projevuje smysl pro monumetalizaci a čistotu formy.
Právě zde dochází k nejzřetelnějšímu posunu od hyperrealistického
východiska.
Náplň
Zdánlivě bezvýznamné náměty zátiší - natržený sáček se zrnky čočky,
krabička s ozdobnými korálky a ztraceným již smyslem nápisů,
detail svatebních šatů - je realita, která většinou nevzbudí velkou
pozornost. Blanka Valchářová tuto nenápadnou skutečnost dovede objevit
a pozvednout na úroveň uměleckého díla. Takto zjevené tvary
zanedbatelné reality se stávají významnou záminkou pro výtvarnou hru
objemů a jejich nesčetných světelných valérů, aniž je přiblížením a
přezvětšením námětového výřezu znemožněna identifikace věci. To je
podstatný a možná charakteristický rys Blanky Valchářové. Detail
svatební košile se tak stává svébytným ikonickým znakem, který však
poskytuje zároveň plnou autenticitu. Prázdná gestostilizace odpadá.
Míra docílené rovnováhy je znamením cítění, které ačkoliv není často
frekventováno, je hlubinným proudem celého evropského umění. Zamyšlení
nad životem a smrtí se projevuje v konceptu "Na hranici proměny". V
konceptu s podobným názvem "Za hranicí proměny" se autorka vyslovuje ke
společenským a duchovním hodnotám - k činu Palachovy, Zajícovy a
Plockovy oběti. Téma lze zařadit k trendu současného umění, který se
zabývá sociálně politickými aspekty. Tím zobrazivou malbu, zvolenou k
vizualizaci konceptu v mnohosti výrazových prostředků překvapivě
aktualizuje. Blanka Valchářová během své krátké kariery naznačuje ve
své umělecké práci osobitý talent v jehož dosahu jsou nezanedbatelné
možnosti.
prof. Zdeněk Beran, Akademie výtvarných umění v Praze,
z otevření výstavy na zámku v Častolovicích 1998
"
... iuDicavit iudicium mEUm
et redempta Sum "